Navždy

13. června 2010 v 20:21 | hp-papricka |  Jednorázovky-Slash
Celkem stará povídka, doufám že se někomu zalíbí.

Venku bylo šero, tak jako v jeho srdci. Ztratil svou jedinou lásku, jediný smysl života. Stal na kraji útesu a po tváři mu stékaly slzy. Slzy tak dlouho potlačované a skrývané. Začal vzpomínat na poslední chvíli s ním.
...
Byla krásna noc a my dva jsme se procházeli. Dívali se nás zvídavé pohledy,ale my si jich nevšímali a šli dál. Došly jsme do komnaty nejvyšší potřeby. Vypadalo to tam krásně, místnost byla mírně osvětlena, u jedné ze stěn byl veliký krb, ve kterém plápolal oheň. Na zemi u krbu ležela kožešina, opodál stáli dvě sklenice vína. Na druhé stěně bylo obrovské okno, ve kterém se třpytili miliony hvězd a kulatý měsíc v úplňku. Pod oknem byla veliká postel a na ní černé sametové pokrývky. Bylo to tak romantické, a mě spalovala touha. Otočil jsem se a ty jsi mě políbil. "Miluji tě"řekls a já nevěděl co ti odpovědět. Ale ty jsi mě chápal. Chápal jsi že, já to říct nedokážu a proto si mě znovu políbil. Byl to takový motýlí polibek.
Došel jsi ke krbu a lehl sis na kožešinu, já tě napodobil. Pozvedli jsme víno a napili se z něj na lepší časy.
Začali jsme se vášnivě líbat, a já po tobě toužil ještě víc. Vyzvedl jsem tě do náruče a nesl si tě na postel. Když jsem tě položil, vrhl ses na mně a já poznal, že po mě opravdu toužíš.
Začal jsi mi rvát oblečení, ale mně to nevadilo. Za chvíli jsem byl nahý, podíval jsem se na tebe a pro mé překvapení ty taky, ani jsem nevěděl, jak jsem tě s těch šatů dostal, ale to v tu chvíli bylo jedno.
Místnosti se ozývali jen naše vzdechy, milostná slovíčka a vyznávání lásky. Ve vyvrcholení jsme vykřikli jméno toho druhého a pro mě to bylo jako rajská hudba.
Leželi jsme po našem poprvé a odpočívali, když se najednou ozval nějaký výkřik a další a další. Rychle jsme se oblékli a vyběhli ven z komnaty.
Kolem mé hlavy prolétla kletba a já upadl na zem, pomohl jsi mi vstát. " Co se to tu děje? " zeptal ses běžícího chlapce. "Smrtijedi" bylo to jediné co stačil říct, než ho zasáhla kletba. My dva jsme nanic nečekali a vydali se k největšímu hluku. Oba jsme to věděli, nastala poslední bitva.
Všude létali zakázané kletby, Fénixův Řád značně vyhrával a já se zaradoval, že vše dobře dopadne a já a ty budeme spolu, už navždy.
Ale to jsem se zmýlil. Přede mnou se objevil sám Voldemort. "Vidím, že jsi dobrý, zabil jsi mnoho smrtijedů, ale teď jsi na řadě ty!"řekl mi svým slizkým hlasem a já věděl, že nemám šanci. "Avada Kedavra"vyslal a já jen viděl, jak se vrháš přede mě, a kletba tě zasahuje. "NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ"zakřičel jsem zoufale a vrhl se k tobě. "Lásko ne, neumírej"prosil jsem tě a houpal s tebou dopředu a dozadu. Voldemort se jen zalykal smíchem, a mě začala vařit krev v žilách. Pozvedl jsem svou hůlku a zakřičel"Avada Kedavra!"byla vtom moje nenávist, pomsta a hlavně láska. Voldemort konečně padl k zemi mrtvý.
Opět jsem se sklonil k tobě. Otevřel jsi oči a řekl poslední slova. "Miluji tě, navždy"pak ti klesla víčka a já se rozplakal. "Taky tě miluji."řekl jsem ty dvě slova, ale ty jsi je už neslyšel.
Je to sotva hodina co jeho milovaný naposledy vydechl. Draco už nanic nečekal a skočil dolů. "Za chvíli budeme spolu Harry, už navždy."vydechl Draco, než ho pohltily hlubiny moře.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elis Elis | 14. června 2010 v 17:22 | Reagovat

Krásné...a dojemné...:))...úžasná jednorázovka...;)

2 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 16. července 2010 v 16:40 | Reagovat

Souhlas s Elis, nádherná povídka. Miluju tenhle pár :) A zbožňuju, když s nimi někdo napíše úžasný příběh, tobě se to povedlo :)

3 Karin Karin | E-mail | Web | 1. srpna 2010 v 16:12 | Reagovat

Krásný :)

4 Chloe Chloe | Web | 29. září 2010 v 19:52 | Reagovat

Zajímavé...zrovna ti dva... :-) ale moc poutavě napsané.
Můžeš se kouknout na můj blog a zhodnotit to něco málo, co tam zatím je.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama